Projev papeže Františka pro ES - 2017

Učastníci kongresu Ekonomiky Společenství se 4. února 2017 v aule Pavla VI. potkali s papežem Františkem. Svatý otec k nim měl tento projev:

Drazí bratři a sestry!

Jsem rád, že vás mohu přijmout jako zástupce projektu, o který se od určité doby upřímně zajímám. Každého z vás srdečně zdravím a děkuji především koordinátorovi prof. Luiginovi Brunimu za jeho laskavá slova. A děkuji i za přednesená svědectví.

Ekonomika a společenství. Dvě slova, která současná kultura drží od sebe daleko a často je považuje za protiklady. Dvě slova, která vy jste však propojili tím, že jste přijali výzvu, s níž se na vás před pětadvaceti lety obrátila Chiara Lubichová v Brazílii, když tváří v tvář skandální nerovnosti v Sao Paolu žádala podnikatele, aby se stali strůjci společenství. Vyzvala vás, abyste byli tvořiví a zdatní, ale nejen to. Vy vidíte podnikatele jako strůjce společenství. Tím, že vkládáte do ekonomiky dobrý zárodek společenství, zahájili jste pronikavou proměnu způsobu, jak vidět a žít podnik. Nejen že podnik nemusí ničit společenství mezi lidmi, ale může ho budovat a pomáhat jeho rozvoji. Svým životem dokazujete, že ekonomika a společenství se stávají krásnějšími, když stojí jedno vedle druhého. Zajisté, ekonomika je krásnější, ale krásnější je i společenství, protože duchovní společenství tvořené srdci je ještě plnější, když se stává společenstvím materiálních dober, talentů a zisků.

S myšlenkou na vaše setkání bych vám chtěl dnes říci tři věci.

První se týká peněz. Je velice důležité, že v centru ekonomiky společenství se nachází společenství vašich zisků. Ekonomika společenství je rovněž společenstvím zisků jako výraz společenství života. Často jsem hovořil o penězích jako o modle. Bible to říká různým způsobem. Ne náhodou první Ježíšovou veřejnou akcí v Janově evangeliu je vyhnání obchodníků z chrámu (srov. 2,13-21). Novému Království, které Ježíš přináší, nelze porozumět, pokud se člověk neosvobodí od model, z nichž jednou z nejmocnějších jsou peníze. Jak tedy můžeme být obchodníky, které Ježíš nevyžene? Peníze jsou důležité, zvláště tehdy, když je nemáme a závisí od nich jídlo, škola a budoucnost dětí. Avšak stávají se idolem, jsou-li cílem. Ne náhodou je lakota jedním z hlavních hříchů, je to hřích modloslužby, neboť hromadění peněz kvůli nim samým se stává cílem vlastního jednání. Právě Ježíš označil peníze přívlastkem „pán“: „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům, dvěma vládcům.“ Jsou dva: Bůh a proti-Bůh, modla. Tak to řekl Ježíš. Při rozhodování se nacházejí na stejné úrovni. Myslete na to.

Když kapitalismus dělá z honby za ziskem svůj jediný cíl, hrozí mu, že se stane modloslužebnickou strukturou a určitým druhem kultu. „Bohyně štěstěna“ je stále více novým božstvem pro část financí a pro celý systém hazardu, jenž ničí miliony rodin po světě a proti němuž vy se právem stavíte. Modloslužebnický kult je náhražkou věčného života. Jednotlivé výrobky (auta, telefony…) zestárnou a opotřebují se, avšak mám-li peníze nebo úvěr, mohu okamžitě získat jiné v klamné iluzi, že vítězím nad smrtí.

Chápeme tedy etickou a morální hodnotu vašeho rozhodnutí vkládat zisky do společného. Nejlepší a nejkonkrétnější způsob, jak neudělat z peněz modlu, je jejich sdílení; sdílet je s ostatními, především s chudými, anebo proto, aby mladí mohli studovat a pracovat. Pokušení modloslužby se tak překonává společenstvím. Když své zisky sdílíte a darujete, děláte skutek vysoce duchovní, neboť svými skutky říkáte penězům: ty nejsi bůh, ty nejsi pán, ty nejsi vládce! A nezapomínejte ani na onu vysokou filosofii a vysokou teologii, jež vedla naše babičky k výroku: „Ďábel vstupuje skrz kapsu.“ Nezapomínejte na to!

Druhá věc, kterou vám chci říci, se týká chudoby, ústředního tématu vašeho hnutí.

Dnes probíhají různé veřejné i soukromé iniciativy zaměřené na boj proti chudobě. To vše na jedné straně znamená, že lidstvo roste. Chudým, sirotkům a vdovám, lidem v těch dobách „vyskartovaným“ se v bibli pomáhalo desátky a paběrkováním obilí. Avšak velká část lidí zůstávala chudá a tyto pomoci nebyly dostačující, aby nasytily všechny a postaraly se o ně. „Vyskartovaných“ ze společnosti zůstávalo mnoho. Dnes jsme vynašli jiné způsoby péče, sycení a vzdělávání chudých a některá biblická semena vzrostla v instituce účinnější než ty starobylé. Důvodem pro existenci daní je i takováto solidarita; a ta se popírá daňovými úniky a podvody, jež ještě více než nezákonnými činy jsou skutky odmítajícími základní zákon života: vzájemnou pomoc.

Avšak kapitalismus – a o tom se nikdy nebude hovořit dostatečně – i nadále lidi skartuje a pak se chce o ně starat. Hlavním etickým problémem tohoto kapitalismu je vytváření vyskartovaných lidí, aby se pak snažil je skrývat anebo se o ně starat tak, aby už nebyli na očích. Jednou z velkých podob civilizační chudoby je to, že nedokáže vidět své chudé, kteří jsou nejprve vyskartováni a pak skrýváni.

Letadla znečišťují ovzduší a za malou část peněz za letenky se vysazují stromy, aby se nahradila část způsobené škody. Hazardní společnosti financují léčebné kampaně pro patologické hráče, které samy vytvořily. A v den, kdy zbrojařské firmy budou financovat nemocnice pro léčení dětí zmrzačených jejich bombami, dosáhne systém svého vrcholu. To je pokrytectví!

Chce-li ekonomika společenství být věrná svému charismatu, nemůže se pouze starat o oběti, ale má vytvářet systém, kde obětí bude stále méně a pokud možno nebudou žádné. Dokud ekonomika zapříčiní byť i jen jedinou oběť a bude zde jeden vyskartovaný člověk, společenství ještě nebude uskutečněné a oslava všeobecného bratrství nebude úplná.

Je tedy třeba směřovat ke změně pravidel hry ekonomického a sociálního systému. Napodobovat milosrdného samaritána z evangelia není dostačující. Pokud podnikatel nebo jakýkoli jiný člověk narazí na nějakou oběť, je zajisté povoláván k tomu, aby se o ni postaral a možná – podobně jako milosrdný samaritán – zapojil do své bratrské aktivity i trh (hostinského). Vím, že vy se to snažíte dělat už pětadvacet let. Avšak je třeba konat ještě dříve než člověk upadne mezi lotry a bojovat proti strukturám hříchu, které vytvářejí lotry i oběti. Podnikatel, který je pouze milosrdným samaritánem, koná polovinu své povinnosti: stará se o dnešní oběti, ale nezmenšuje počet zítřejších. Pro společenství je třeba napodobovat milosrdného Otce z podobenství o marnotratném synu a očekávat doma děti, pracovníky a spolupracovníky, kteří se pomýlili, přijmout je tam a uspořádat pro ně slavnost; nenechat se zastavit nadvládou zásluh, kterých se dovolává starší bratr a mnozí, kdo ve jménu zásluh odmítají milosrdenství. Podnikatel společenství je volán k tomu, aby dělal všechno pro to, aby i ti, kdo se pomýlili a odešli z jeho domu, mohli doufat v důstojnou práci a výdělek a nemuseli jíst s prasaty. Žádný syn, žádný člověk, ani ten nejodbojnější, si nezaslouží jíst žaludy.

A konečně třetí věc se týká budoucnosti. Pětadvacet let vaší historie říká, že společenství a podnik mohou existovat a růst společně. Je to zkušenost, která je zatím omezena na malý počet podniků, velice malý v porovnání s velkým světovým kapitálem. Avšak proměny duchovního řádu a tedy i života nejsou vázány na velké počty. Malé stádo, lampa, mince, beránek, perla, sůl, kvas: to všechno jsou obrazy Království, s nimiž se setkáváme v evangeliích. A proroci nám ohlašovali novou dobu spásy tím, že ukazovali znamení dítěte, Emanuela, a hovořili k nám o „zbytku“ věrných, o malé skupině.

Nemusí nás být mnoho, abychom změnili svůj život: stačí, aby sůl a kvas se nezkazily. Velká práce, kterou máme konat, spočívá v úsilí, abychom neztratili „aktivní princip“, který je oživuje. Sůl neplní svou funkci, když se zvyšuje její kvantita – naopak, mnoho soli jídlo přesolí – ale když si zachová svou „duši“, to znamená svou kvalitu. Pokaždé, když si lidé, národy a dokonce i církev myslili, že zachrání svět narůstáním počtů, vytvářeli struktury moci a zapomínali na chudé. Zachraňme naši ekonomiku tím, že prostě zůstaneme jen solí a kvasem: je to těžká práce, protože během času všechno dosluhuje. Jak to dělat, abychom neztráceli aktivní princip a „enzym“ společenství?

Když ještě nebyly ledničky, aby se zachoval chlebový mateřský kvas, darovala se sousedce troška vlastního kvašeného těsta a když pak měli dělat novou dávku chleba, dostali hrst kvašeného těsta nazpět od této ženy nebo od jiné, která ho předtím sama také dostala. To je vzájemnost. Společenství není pouze sdílením, ale i rozmnožováním hmotných dober, vytvářením nového chleba, nových dober, nového Dobra s velkým „D“. Živý princip evangelia zůstává aktivní jen tehdy, dáváme-li ho, protože je láskou. A láska je aktivní, když milujeme, ne když píšeme romány nebo se díváme na televizní seriály. Pokud si však žárlivě necháváme všechno pro sebe, plesniví a umírá. Evangelium nemůže zplesnivět. Ekonomika společenství bude mít budoucnost, pokud ji budete darovat všem a nebude zůstávat pouze ve vašem „domě“. Darujte ji všem a především chudým a mladým, neboť oni ji nejvíce potřebují a umí dovést obdržený dar k tomu, aby přinášel plody! Abyste měli život v hojnosti, je třeba učit se darovat: nejen zisky podniků, ale sebe samotné. První podnikatelův dar je on sám jako osoba; vaše peníze, i když jsou důležité, jsou příliš málo. Peníze nic nezachrání, nejsou-li doprovázeny darem vlastní osoby. Dnešní ekonomika, chudí a mladí potřebují především vaši duši, vaše respektující a pokorné bratrství, vaši chuť žít a až potom vaše peníze.

Kapitalismus zná filantropii, nikoli společenství. Je snadné darovat část zisku, aniž byste lidi objímali a dotýkali se těch, kteří dostávají tyto „drobky“. Avšak i pět chlebů a dvě ryby dokáží nasytit zástupy, jsou-li sdílením celého našeho života. Podle logiky evangelia, nedává-li se všechno, nikdy se nedává dost.

Vy tyto věci již děláte. Avšak můžete sdílet zisky ještě více, abyste bojovali s modloslužbou a měnili struktury tak, aby se předcházelo vytváření obětí a lidí vyskartovaných; dávat více váš kvas, aby se prokvasil chléb mnohých. Ať „ne“ ekonomice, která zabíjí, se stává také „ano“ ekonomice, která umožňuje žít, protože sdílí, zahrnuje chudé a používá zisky pro vytváření společenství.

Přeji vám, abyste s odvahou, pokorou a radostí šli dál po vaší cestě. „Bůh miluje radostného dárce“ (2 Kor 9,7). Bůh miluje vaše zisky a talenty darované s radostí. Už to děláte, ale můžete to dělat ještě víc.

Přeji vám, abyste i nadále byli semenem, solí a kvasem jiné ekonomiky: ekonomiky Království, kde bohatí dokáží sdílet svá bohatství a chudí jsou nazýváni blahoslavenými. Děkuji.